Otevřela jsem si kosmetický salon | Příběhy živnostníků

V čem začala podnikat jedna z našich čtenářek poté, co přišla o zaměstnání? Možná právě její příběh bude pro některé z žen inspirací.

Patřím k armádě podnikatelů z donucení.

Samozřejmě, že bych raději byla zaměstnaná. Vystudovala jsem střední knihovnickou školu a v knihovně jsem pracovala od maturity až do 32 let. Krásná práce, bez starostí, bez velké odpovědnosti, mezi knížkami, které odmala miluji. S bezvadnou kolegyní, s příjemnými čtenáři (většinou).

Jenže tu máš, čerte, kropáč! Vdala jsem se, povila chlapečka, a po čase zase rozvedla. A bohužel taky zestárla. Důsledkem rozvodu byla mimo jiné nutnost najít si práci, protože jsem pracovala v manželově firmě. Bohužel jsem nebyla dost chytrá, abych si zajistila její spoluvlastnictví. Kdo hledal zaměstnání v padesáti letech, ví, o čem mluvím. Otázka: „Kolik let máte do důchodu?“ čouhala více či méně skrytě ze všech pohovorů. A tak jsem si pořídila živnostenský list…

Na práci podomního prodejce kosmetiky jsem neměla povahu

Nejprve jsem se stala poradkyní kosmetiky JUST. Přivedla mne k tomu kamarádka, která začala s prodejem hned po revoluci, takže v té době už měla spoustu zákaznic a tým spolupracovnic. Podotýkám, že se touto prací dobře živí dodnes a baví ji to. Já jsem ale zjistila, že můj šálek čaje to není.

Pracuje se formou domácích párty a s pomocí doporučení, což dobře fungovalo v devadesátých letech, nikoliv už v době, kdy jsem do rozjetého vlaku přistoupila já. Mám totiž jeden dost velký problém: Jde mi proti srsti někomu něco vychvalovat až vnucovat. Umím nabídnout, předvést, vysvětlit, ale manipulovat ne. Rozhodnutí o koupi nechávám na zákazníkovi. Mám to vyzkoušené sama na sobě: Nesnáším, když mi někdo něco nutí a většinou to na mne mívá opačný účinek.

Asi je jasné, že jsem toho moc neprodala. Taky je trapas páčit z někoho telefonní čísla jeho známých a přátel, protože dotyčný ví, že budu doporučeným přátelům volat a přesvědčovat je, aby udělali párty u sebe doma. Tyto oběti pak volají doporučiteli s prosbou, aby už jejich čísla nikomu nedával. Myslím, že dnes bych už nedostala vůbec žádné číslo. Naštěstí jsem měla v té době ještě jinou práci, takže jsem hlady nezahynula.

Zařizuji kosmetické studio jako zástupkyně výrobce kosmetiky

Po nějakém čase jsem objevila inzerát jedné kosmetické firmy, která hledala manažerku. Absolvovala jsem pohovor, kde byly kromě mne samé krásné mladé dámy s dnes ceněnými vlastnostmi: sebevědomé, průbojné, dynamické. Odjížděla jsem s pocitem, že je to jasné, mne si majitel určitě nevybere. Kupodivu si mne vybral. Později jsem se dověděla, že tak učinil, protože jsem jediná byla ochotná pustit se do práce hned. Ne pro sympatie a moje skvělé vlastnosti. Splaskla jsem a pustila se do toho.

Prvním krokem bylo najít vhodnou místnost pro kosmetické studio. Nabídek komerčního  pronájmu bylo dost, jenže ke kosmetice je nutné mít přímo v místnosti vodu a umyvadlo nepatří k běžnému vybavení kancelářských prostor. Nakonec jsem si vhodnou místnost pronajala v Jihočeské univerzitě v Táboře a přistoupila k druhému kroku: zařídit a vybavit studio.

Naštěstí mám šikovného přítele, který studio navrhl, položil plovoucí podlahu a vyrobil nábytek. Jediné, co jsme odmítli dělat svépomocí, bylo malování. Předtím byla totiž místnost vymalována sytě oranžovou barvou, a to včetně stropu. Proto jsme povolali malíře profesionála.

Koupila jsem křesílka, ušila záclony, pořídila nějaké ty krásné zbytečnosti… a během těchto činností jsem se ještě stihla proškolit na víkendových kurzech v Praze. Pracuji totiž s vysoce kvalitní kosmetikou, která má svá specifika. Základními kosmetickými přípravky mne vybavila firma, zapůjčila mi i dva přístroje a byla jsem připravena na své první klientky.

Abych o sobě dala vědět, poskytla jsem několika obchodům dárkové poukazy, a protože jsem studio otevírala v plesové sezóně, poskytla jsem poukazy i do tomboly. To dělám v malé míře dodnes. Na základě poukazu má dáma nárok na bezplatnou diagnostiku pleti a základní ošetření pleti, eventuálně si za malý poplatek může vyzkoušet nalíčení

Účelem návštěvy studia je rozeznat potřeby a ohrožení každé pleti a podle toho sestavit optimální systém péče, vybrat správné kosmetické prostředky a naučit ženu správně pečovat o svou pleť. Klientka má možnost i dále chodit do studia na konzultace a měření hydratace pleti, pomohu i s péčí o kůži celého těla, vlasy, ruce, nohy… Má-li klientka zájem, může se přijít podívat na novinky, vyzkoušet kosmetiku, která jí vyhovuje, a samozřejmě nakoupit. To je koncept práce s kosmetikou JAFRA.

Jenže… Jak už jste asi pochopili, jediné, co mne živilo, byl prodej kosmetiky, když diagnostika a ošetření pleti na základě poukazu je bezplatné. A jsme zase u toho: Když nechci lidem něco nutit a prodat za každou cenu, a to nechci, prodej mne neuživí. Navíc v poměrně malém městě, jako je Tábor. K tomuto závěru jsem došla zhruba po půl roce. Chvíli jsem přešlapovala na místě a uvažovala, zda mám studio zavřít. Ale když už jsem do toho vložila tolik práce, energie, učení…

Zařídit si vlastní kosmetický salon není zrovna snadné

A tak jsem se rozhodla, že musím přidat službu a přihlásila se na kosmetický kurz. Sice jsem už ze školení a z praxe věděla o kůži a kosmetice víc, než se učilo na kurzu (tam jsem se naučila hlavně kosmetickou masáž a barvení řas a obočí), jenže kurz je nutný, abych si mohla živnostenský list rozšířit o kosmetické služby. Přestože jsem měla potvrzení o absolvování kurzu od akreditované školy, na živnostenský úřad jsem si musela přivést ještě „garanta“ – odpovědnou osobu, kosmetičku, která za moje podnikání ručí jeden rok. Na smysl tohoto opatření se mne neptejte.

Dále bylo nutné změnit studio na kosmetický salon. To se dělá tak, že se dojde na stavební úřad a požádá se o změnu užívání stavby, lidově rekolaudace. K rekolaudaci ovšem musíte předložit požárně bezpečnostní řešení, které vypracuje specialista a odsouhlasí příslušní hasiči, a technickou zprávu – tu jsem s pomocí stavaře vyplodila sama. Musela jsem k ní přiložit i plány a revizi elektro, s tím mi hodně pomohl majitel budovy.

A samozřejmě musí salon schválit hygiena. A zase jsem psala, tentokrát provozní řád. V něm se podrobně popíše, co budete dělat, jak to budete dělat, co k tomu budete potřebovat, kam to pak vyhodíte, na kolik stupňů vyperete prádlo, kolik je v místnosti oken a kde, jaké je osvětlení a já nevím co ještě. Na hygienu jsem šla čtyřikrát, k hasičům dvakrát (paní znalkyně přišla do studia) a na stavební úřad čtyřikrát.

Trvalo mi skoro dva měsíce, než jsem všechna odsouhlasení a nicnenamítání dala dohromady. A teď počítejte se mnou: kosmetický kurz – 14.000 Kč, rozšíření ŽL – 500 Kč, požární řešení 1.700 Kč, rekolaudace 500 Kč. Jediná hygiena byla zadarmo. Za jak dlouho vydělám tyto peníze zpět, když cena jedné kosmetiky je 400–500 Kč? No dobře, to byla jednorázová vydání. Takže měsíčně: nájem, zdravotní a sociální pojištění, benzín (nejsem přímo z Tábora), spotřeba kosmetiky a pomocného materiálu, prádlo… režie 11–12.000 Kč. Základní kosmetika trvá přes hodinu, s dalšími službami a úklidem 1,5–2 hodiny. Cena viz výše. Vždy, když si to takhle spočítám, zjistím, že vydělávám jen na náklady. Jinými slovy, pracuji, abych vydělané peníze předala dál. Státu, majiteli budovy, benzínce, telefonnímu operátorovi…

Vypadá to, že si jen stěžuji, proto dodávám, že se mi práce moc líbí a baví mne. Těší mne, když mi zákaznice říkají, že to bylo moc příjemné, že si odpočinuly nebo že mám jemné ruce, a že chválí nalíčení. I při klasické kosmetice dělám stále diagnostiku pleti, reaguji na momentální stav pleti svých klientek, snažím se jim pomáhat s problémy, týkající se pleti a kůže, a pokud chtějí, vyberu správné kosmetické přípravky.

Výhody a nevýhody podnikání

Výhody podnikání? Jednoznačně vlastní plánování času. Samozřejmě se přizpůsobuji možnostem svých zákaznic, ale když potřebuji na něco volno, prostě na ten den neobjednávám. Další výhodou je čistá a voňavá práce a příjemné zákaznice. Protivné nebo negativně naladěné dámy asi na kosmetiku nechodí…

Nevýhody? Všechno ostatní. Nemáš zákaznice? Nevyděláš. Ale plať. A nezkoušej svoje závazky nezaplatit nebo zaplatit pozdě. Penále za každý den prodlení. Nemoc? Nic nedostaneš. Nízké příjmy? Tak to se na důchod netěš…

A kontroly a papírování. Věčně mne olizují úřady. Asi nejsem dost zodpovědná a musí na mne někdo dohlížet. Jestli to dělám dobře J

Bohužel se v mé práci projevuje i špatná ekonomická situace. Lidé musejí počítat a rozhodovat se, za co utratí peníze, čemu dají přednost. Přála bych si, aby ženy měly dostatek peněz, které by mohly utratit za tak příjemné záležitosti, jako je kosmetika. Ať už služba nebo kosmetické přípravky. Přála bych si, aby ženy nemusely kupovat levnou kosmetiku, která jim poškodí pleť, jenom proto, že na kvalitní nemají…

Jaké zkušenosti ze začátků svého podnikání máte vy? Daří se vám, nebo to není až tak růžové? Pokud chcete, napište mi do komentáře. Nebo můžete napsat celý článek, který zde zveřejním, stačí mě kontaktovat a domluvíme se na podrobnostech.